Hniloba včelího plodu

Výskyt a legislativa v ČR

Historie a vývoj hniloby včelího plodu v ČR 

Historie nákazy na našem území sahá hluboko do minulosti, přičemž jako samostatné onemocnění (odlišené od moru včelího plodu) je evidována již od roku 1904. Během 50. až 80. let 20. století se nemoc vyskytovala převážně ve vyhraněných enzootických oblastech, typicky například v jihočeské pánvi, zatímco ve zbytku republiky byl její výskyt spíše ojedinělý. Začátkem 70. let bylo hlášeno i několik desítek ohnisek ročně, avšak v následujících dekádách počty potvrzených případů výrazně klesly. K novodobému návratu a opětovnému šíření nákazy začalo docházet zhruba od roku 2015. V posledních letech čelí Česká republika strmému nárůstu – například v roce 2023 bylo zaznamenáno 22 ohnisek, v roce 2024 to bylo 48 ohnisek a v roce 2025 počet vystoupal na 72 ohnisek. Tento prudký novodobý vzestup je však z velké části způsoben zavedením plošného vyšetřování zimní úlové měli a měli z ochranných pásem, což umožňuje nákazu mnohem efektivněji a častěji detekovat.


Interaktivní mapa šíření nákazy v čase

Pro lepší představu o dynamice a prostorovém šíření hniloby včelího plodu jsme pro vás připravili interaktivní mapu. Pomocí jednoduchého časového posuvníku (slideru) si můžete sami detailně prohlédnout, jak se nákazová situace v České republice vyvíjela, a vizuálně si porovnat historický stav se současným prudkým nárůstem ohnisek v rizikových oblastech.

Za poskytnutí kompletních dat z let 2015 - 2025 děkujeme Státní veterinární správě ČR. 

Klikni pro mapu: Časová osa výskytu ohnisek hniloby včelího plodu v mapě

Aktuální legislativa k hnilobě včelího plodu (platná od roku 2026)

V současné době se postup při řešení výskytu hniloby včelího plodu řídí novou legislativou, konkrétně vyhláškou č. 447/2025 Sb., která nabyla účinnosti 1. ledna 2026. Podle § 11, písm. c) této vyhlášky se uplatňuje diferencovaný přístup k likvidaci ohnisek, který závisí na míře zasažení chovu. Pokud je nakaženo méně než 15 % včelstev na stanovišti, přistupuje se ke spálení pouze těch včelstev, která vykazují klinické příznaky nemoci. Teprve v situaci, kdy nákaza zasáhne 15 % a více včelstev, nařizuje vyhláška radikálnější řešení v podobě spálení všech včelstev na daném stanovišti. Tento postup nahradil starší a mnohem přísnější vyhlášku (č. 144/2003 Sb.), která automaticky předepisovala plošné pálení všech včelstev a vybavení bez ohledu na rozsah nákazy, což dříve vedlo k likvidacím celých chovů i u včelařů s vysokou mírou zoohygieny.

Zde je přehled hlavních metod a postupů pro pročištění a eliminaci hniloby včelího plodu na zasaženém stanovišti

Radikální likvidace (Pálení)

Klinicky nemocná včelstva představují největší riziko a musí se spálit.

Dle legislativy se likvidují buď jen konkrétní nemocná včelstva (pokud je nakaženo méně než 15 % včelstev na stanovišti), nebo úplně všechna včelstva na stanovišti (pokud nákaza zasáhla 15 % a více včelstev).

  • Spálit se musí utracené mrtvé včely, ucpávky, uteplivky a další nasákavý či špatně čistitelný materiál.

Přemetení na mezistěnyU klinicky zdravých (neprojevujících nemoc) včelstev ze zasaženého stanoviště se využívá metoda přemetení na nové mezistěny.

  • Tento ozdravný krok je ideální provádět na jaře před snůškou. Včely se přes smyk smetou do rojáku, nechají se několik hodin vyhladovět v chladu a temnu (např. ve sklepě), a poté se vsypou do nového či vydesinfikovaného úlu vybaveného pouze čistými mezistěnami. Následně se včelstvu pomalu podává cukerný sirup k podnícení stavby.

Obměna díla a ošetření zásob

Vyřazené plásty se vyvaří na vosk, který lze následně znovu použít. Důsledná a pravidelná obměna díla funguje i jako výborná prevence, protože prokazatelně snižuje infekční tlak bakterií ve starých plástech.

  • Případné zásoby medu likvidujeme a znova včelám nepodáváme.
  • Zásadní chybou, které je třeba se vyvarovat, je krmení včel kontaminovaným nebo neověřeným medem (např. od jiného včelaře nebo ze supermarketu).

Důkladná desinfekce úlů a vybavení

Veškeré zachované úly, rámky, krmítka a pracovní pomůcky je naprosto nezbytné vydesinfikovat.

  • Fyzikální cesty: Lze využít var (117 °C po dobu 60 minut), horký vzduch, autokláv (130 °C na 20 minut) nebo povrchové opálení plamenem. Pro dřevěné úlové díly je vysoce efektivní parafinace, tedy ponoření do horkého parafínu při 160 °C na 10 minut.
  • Chemické cesty: Využívají se agresivní látky jako louhy, kyseliny či oxidační činidla. Tradiční a vysoce účinnou směsí je 10% roztok Sava posílený 5 % louhu sodného (recept: 1 litr Sava + 0,5 kg louhu do 10 litrů vody). Alternativou jsou profesionální přípravky jako FAM 30, Chloramin T nebo 6% roztok jedlé sody.

Pro rozšíření znalostí... 

Pro rozšíření znalostí o hnilobě včelího plodu, možnostech její prevence a efektivního tlumení doporučujeme zhlédnout následující vzdělávací videa a záznamy přednášek. Na našem YouTube kanálu COLOSS Monitoring úspěšnosti zimování včelstev najdete cenné poznatky od předních odborníků a výzkumníků, kteří sdílejí nejen teoretické informace z biologie patogenu, ale především praktické zkušenosti z terénu. Zvláště užitečné jsou pak osvědčené metodiky ze zahraničí, kde se s tímto onemocněním potýkají dlouhodobě.

Doporučená videa k tématu:

(Odkazy vedou přímo na náš YouTube kanál: COLOSS Monitoring úspěšnosti zimování včelstev)

Hlavní rizikové faktory a příčiny šíření nákazy

Závěrem je důležité si připomenout, jakými způsoby se hniloba včelího plodu mezi včelstvy nejčastěji šíří a jakých chyb se v praxi vyvarovat. Šíření nákazy bohužel často napomáhá neznalost problematiky, kdy včelaři včas nerozpoznají klinické příznaky a nemocná včelstva zůstávají na stanovišti jako zdroj infekce pro široké okolí. Ignorování nařízení nebo snaha o "lidovou tvořivost" situaci vždy jen zhoršují. Mezi největší rizika, na která je třeba si dát pozor, patří:

  • Krmení kontaminovaným medem: Zásadní chybou je používání cizího medu (např. od kolegů nebo z běžného obchodu) k přikrmování včel nebo k domácí výrobě medocukrového těsta.
  • Přesouvání infikovaného materiálu: K rychlému šíření dochází při záměně plástů mezi včelstvy (typicky při tvorbě oddělků, vzájemném posilování nebo při medobraní) a při neuváženém převozu plástů či celých včelstev mezi různými stanovišti.
  • Loupeže a hladová včelstva: Včelstva, která trpí nedostatkem zásob (např. po vytočení v období bez snůšky nebo kvůli pozdnímu krmení), mají obrovskou tendenci loupit. Často tak vyberou zbytky zásob po uhynulých včelstvech v okolí a nákazu si přinesou přímo do vlastního úlu.
  • Snaha o záchranu starého vybavení: Používání prastarých úlů (např. "po dědovi") nebo neochota vyřadit staré tmavé plásty z "minulého století" představuje obrovské hygienické riziko. Extrémně nebezpečné je v tomto ohledu šíření hniloby i moru včelího plodu používání starých pylových a zásobních plástů.

Sledujte aktuální nákazovou situaci na oficiálních mapách SVS

Pro každého zodpovědného včelaře je důležité vědět, co se děje v jeho bezprostředním okolí. Předejdete tak nečekaným problémům například při nákupu oddělků, kočování nebo přesunu včelstev. Doporučujeme proto pravidelně sledovat oficiální mapové výstupy Státní veterinární správy (SVS). V tomto interaktivním systému najdete aktuální a úředně potvrzená data o aktivních ohniscích a vyhlášených ochranných pásmech – a to jak pro hnilobu, tak i pro mor včelího plodu.

Mapa Státní veterinární správa s aktuálním výskytem moru a hniloby včelího plodu

Kde si nechat vyšetřit vzorky úlové měli?

Pro efektivní a včasnou detekci přítomnosti původce hniloby včelího plodu lze využít metodiku vyšetření PCR z úlové měli. Toto vyšetření je efektivní provádět v předjaří, protože umožňuje brzký záchyt podezřelých včelstev a rychlejší přijetí nezbytných opatření.

Vzorky se odebírají z podložek, které musí být umístěny na dně úlů po dobu nejméně 14 dnů. Pro účely tohoto vyšetření se vytváří tzv. směsný vzorek, jenž může obsahovat měl od maximálně 10 včelstev ze stanoviště. Na základě výsledku tohoto vyšetření lze následně vyslovit podezření na nákazu.

Vyšetření úlové měli na přítomnost hniloby včelího plodu zajišťují v České republice specializovaná pracoviště. Své vzorky můžete zaslat na následující adresy:

  • Výzkumný ústav včelařský (VÚVč) v Dole: www.beedol.cz
  • Státní veterinární ústav (SVÚ) Olomouc: https://svuolomouc.cz/
  • případně i další subjekty, které nově zařadily vyšetření do své nabídky